Petr nebo Pavel - padni komu padni.

Tak mně zase poněkud „hnuly žlučí“ hrátky, které se rozehrávají na našem nejprokletějším ministerstvu. Naší „srandovní“ armádě s třiceti tanky, předraženými a poruchovými Pandury, půjčenými letadly, nefunkčními padáky .......

a korupčními aférami dodává alespoň trochu lesku vysoká profesionalita českých vojáků - profesní odbornost vojenských chemiků, kteří zachraňovali život vojáků v irácké Pouštní bouři, kdy i Američané uznali, že naši jsou zkrátka lepší a schopnější.Vojáků, kteří za průměrný plat středního managmentu riskují (a obětují) svůj život v misích - zatímco část společnosti, podporovaná některými medii, je nazývá žoldáky a jejich civilní nadřízení si na ministerstvu nacpávají kapsy penězi z korupčních afér.Vždycky mi vadilo, že mezi politickými stranami existuje dohoda o tzv. civilní kontrole armády, kdy resort obrany řídí civil – potažmo laik – neboli blbec – jak výstižně říkával Jan Werich. Dle mého názoru je to ale spíš o tom, že ambiciózních politiků je víc než funkcí, a tak přeci není možné nechat jedno ministerstvo se spoustou teplých a výnosných místeček apolitickým vojákům.

 Blahosklonně můžeme zaveršovat: „No ať si chlapci (a děvčata) politici hrají, generálové chod armády uhlídají“.... ale ono to tak vždycky asi není. Politik má totiž při téhle hře mnohem lépe rozdané karty a v ruce má někdy i pět es. Generálové se pak zákonitě dostávají s politiky do střetu, kdy se snaží alespoň trochu udržet chod jedné z největších černých děr pro naše daně...... a díky takto rozdaným kartám často prohrávají.

 Jedním z těchto generálů je bezpochyby náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Petr Pavel, který jako major výsadkářů československého praporu UNPROFOR v Chorvatsku - s 28 dobrovolníky zachránil skupinu 53 francouzských vojáků uvězněných na úzkém pruhu pláže, na kterou dopadaly  jak srbské tak i chorvatské granáty. Jako armádní generál byl vybrán do funkce předsedy vojenského výboru NATO pro období let 2015–2018, což je po generálním tajemníkovi druhý nejvyšší post Severoatlantické aliance. Na základě těchto i dalších informací předpokládám, že odborná erudice jmenovaného je dostatečná a značně převyšuje potřeby naší pidiarmády.

 A jako u téměř každého ministra obrany  opět zákonitě nastává situace jiného pohledu na věc očima odborníka a pohledu s  „politickým nadhledem“, kdy je generál Pavel v názorovém střetu se současným ministrem obrany - hercem a písničkářem Martinem Stropnickým kupříkladu v názoru na předimenzované angažování armády při střežení bývalé Zásobovací základny munice ve Vrběticích nebo v personálních otázkách kde pro pana ministra není odborná erudice až tak důležitá.

 O tom, jaké karty má kdo v ruce už jsme si řekli, takže můžeme předpokládat, že zvítězí „ministr útoku“, jak vtipně glosuje „taťkovu“ funkci jeho syn Matěj (od roku 2014 náměstek primátorky Hlavního města Prahy). Generál Pavel pak zřejmě rezignuje na svou funkci a my budeme mít zase z ostudy kabát. Ten ale českým laickým ministrům obrany sluší a nosí ho s patřičnou nonšalancí – posuďte sami:

 Jeden z prvních ministrů obrany - astrolog Antonín Baudyš vystudoval přesnou mechaniku a optiku. Byl kritizován za svůj výrok, že představitelé armády se podřízením okupaci v roce 1968 dopustili vlastizrady. Pozornost veřejnosti však vzbudil neobvyklý incident, při kterém prostřelil podlahu letadla, ve kterém cestovala delegace do Švédska. I když se to na sebe snažil vzít šéf jeho ochranky kapitán Jan Pasker, nikdo mu to neuvěřil.

 Také Vlasta Parkanová - právnička Státního plemenářského podniku a zpěvačka lidových písní se nesmazatelně zapsala do dějin našeho vojenství. V lednu 2007 se stala ministryní obrany v druhé Topolánkově vládě. V této funkci prosazovala především vybudování americké vojenské základny v Brdech jako součást systému protiraketové obrany USA. V červnu 2007 při setkání s prezidentem USA mu předala dárek v podobě nahrávky oslavné písně, kterou nazpívala společně s Janem Vyčítalem. Byla to pozměněná píseň  „Dobrý den, majore Gagarine" a jednalo se o značnou blamáž a diskreditaci úřadu. V roce 2012 požádala policie parlament České republiky o vydání tehdejší poslankyně a bývalé ministryně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání kvůli nevýhodnému nákupu vojenských dopravních letadel CASA pro českou armádu. Nelze sice vyloučit, že Parkanová sama nekradla, ale díky své neodbornosti pouze podepsala podklady, které jí předložili její nejbližší spolupracovníci, jimž důvěřovala.

 Také její nástupce - neurochirurg Martin Barták se „motal“ kolem podezřelých zakázek, ať již to byl a podpora firmy Bartákova známéhoMichala Smrže (MPI Group), která dodala armádě v letech 2005 až 2009 zbraně a munici za téměř miliardu korun. Většina obchodů byla uzavřena až po nástupu Bartáka na ministerstvo obrany. Barták také pomáhal Smržovi do vedení armádního podniku Letecké opravny Malešice. Další kauzy Iveco a Tatra jsou všeobecně známé.

 Také ministr v letech 2010 – 2012,  Alexander Vondra  měl podobné problémy. Zejména to byla kauza ProMoPro ještě z doby, kdy ve vládě Mirka Topolánka působil jako vicepremiér pro evropské záležitosti zodpovědný za přípravu předsednictví. Podle tehdejších informací deníku Právo A. Vondra na uzavření smlouvy s firmou ProMoPro osobně naléhal, opakovaně intervenoval u vedoucího Úřadu vlády, z čehož vyplynulo, že mohl mít na této - pro stát výrazně nevýhodné zakázce - osobní zájem. Nakonec se Vondra obhájil tím, že u zakázek přidělených ProMoPru neznal detaily. Policie v kauze obvinila 12 lidí, Vondru ne. Vysloužil si ovšem velmi potupnou reputací, jaká můžou na českém politikovi ulpět - přestože na ministerstvu kradli jeho podřízení, on jim to jen tupě podepisoval a byl takový břídil, že sám nic neukradl. Snad proto, že i jeho nejbližší spolupracovníci dávali k dobrému, že vlastně ministerstvo řídí ti pod ním a on se jen se zpožděním snaží pochopit, co se kolem něj děje. 

 Hvězdou mezi ministry obrany byla advokátní koncipientka Karolína Peake.  Ve funkci ministryně obrany setrvala v roce 2012 pouhých osm dní, přesto se nesmazatelně zapsala do srdcí nás všech. Zde už bylo diletantství  dotaženo k dokonalosti. Do čela armády byl postaven člověk, který s oblastí vojenství neměl sebemenší zkušenosti a během svého působení v politice se o ni nikdy ani nezajímal. Hned druhý den po svém jmenování ministryní obrany však rozpoutala Karolína Peake ve svém resortu personální průvan. Odvolala prvního náměstka Vlastimila Picka, šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta a ředitele kabinetu Františka Šulce. Ministryně podle svého vyjádření funkci prvního náměstka považuje za „výsostně politickou“ a obsazení této funkce bývalým náčelníkem generálního štábu je v příkrém rozporu právě s politiky tolik prosazovaným principem „civilní kontroly armády“.

 Takže je vlastně moc dobře, že když už nemůže být ministrem obrany odborník - voják, tak alespoň že je ministr zemědělství téměř vždy  zemědělec - abychom nemuseli kupovat všechny potraviny z Polska.